Med, prst a mýdlo

To se nechci jít umýt potom, co jsem prstem “doloval” med ze sklenice. A proč o tom tedy mluvím? Tohle spojení mě  jako pár dalších myšlenek, doporučení či příkladů ze života zaujalo na realitní středě Keller Willimas Prague Prime a pochází  z úst Radima Paříka. Radim tak pojmenovat tři základní nástroje/zbraně každého, kdo pracuje ve velké firmě/korporaci a rozhodol se budovat si kariéru a stoupat na žebříčku pracovních pozic. Med je nutné “mazat kolem huby” každému výše postavenému nebo tomu, kdo může na cestě vzhůru být jakkoliv nápomocen. Prst slouží v situacích, kdy hledáme viníka něčeho nepovedeného nebo dokonce špatného. Prstem na viníka ukážeme. No a mýdlo je možná v českém rybníčku tím nejvyužívanějším “přátelským argumentem”. Každému, kdo by mohl třeba jen náznakem ohrozit můj vzestup vhůru, nedej bože mě nahradit, mýdlem dokonale namažu schody.

Za svůj dosavadní život jsem pochopil, že takové “zbraně” nejsou oblíbené jen při šplhání ve velkých firmách. Na stejném principu se “komunikuje” i v politice, stejné zásady vyznává i část státních zaměstnanců. Máte ve svém okolí aktivního politika? Máte ve svém příbuzenstvu třeba ministerského úředníka? Zeptejte se jich, možná vás svými příhodami překvapí. Někomu to možná může připadat přitažené za vlasy. Těm, kteří něčemu podobnému alespoň přičichli, se při vzpomínce můžou ještě teď ježit vlasy. Mně tedy ne, pro mě už jsou vlasy větší minulostí než mýdlo a prst.

Dost už teorie boje za lepší osobní prostor. Žádná únavná teorie, to byla obrovská deviza setkání s Radimem Paříkem. Radim říkal, že protějšek, co se bojí, pozná zkušený vyjednavač v prvních vteřinách. I méně zkušený “vyjednávač”, musí v několika vteřinách rozhovoru s Radimem poznat, že má před sebou těžkého profesionála. My jsem dnes nezkoušeli, kdo vyhraje a tak dohromady strávená doba byla fajn. Nikdo nemusel mít strach, nikomu se skrblíkovsky neprotáčely v očích dolary, nikdo nevyndaval sklenice medu. Atmosféra přátelská, rada za radou, myšlenka k vlastnímu rozvinutí za myšlenkou, doporučení za doporučením, příběh za příběhem. Nikdo se nedíval na hodinky, aby dal demonstrativně najevo, že už toho bylo dost. A jsem přesvědčený, že ani nikdo neměl pocit školáka, který musí panu učiteli naslouchat. Nenásilné, plné praktických informací, zajímavé.

Nevím jak ostatní, ale já jsem poslouchal velice pozorně.  Zvítězit. Logika. Tvrdost. Obrazy a emoce. Vypnout mozek protivníka. Z mého pohledu hodně pasáží, které stály za pozornost. Ovšem můj mozek co chvíli šrotoval na plné obrátky. Nic nebylo jen tak. Za vším byl hlubší smysl než oněch pár vypuštěných slov. A mozek pracoval.

A mozek pracuje dál. Ten dnes s Radimem strávený čas donutil můj mozek pracovat, vytrhl ho z pohodlné lenosti. A třeba nás tam takových bylo víc. A třeba se potkáme na stejné infravlně a třeba víc hlav víc ví a třeba v jednotě je síla a ………  hlouposti.

Nebo jsem právě ve velkém omylu? A mozek pracuje.