Odborných názorů a předpovědí je nepočítaně. Jak to vidím já bez profesionálních informací a každodenních reportů?
Občas se podívám na stránky ČNB a jiných odborných institucí nebo se se zájmem poslechnu rozhovory s uznávanými odborníky. Tím v žádném případě nemám na mysli premiéra ani žádného jiného člena současného vládního kabinetu.
Dočetl jsem se na stránkách ČNB, že
„pokud by množství nesplácených úvěrů v bilanci finanční instituce bylo příliš vysoké, může to vést k jejímu kolapsu (úpadku), v horším případě pak k ohrožení stability bankovního systému. Spouštěčem globální finanční krize by pak byl pád velké investiční banky, která by právě ve své bilanci měla tak vysoké množství nesplácených úvěrů, že již nadále nebyla schopna ztráty pokrýt. Zkušenost v Evropě lze ilustrovat na zkušenosti z transformace ekonomik východní Evropy (Česká republika, Polsko, Maďarsko) z 90. let, či Španělska a Irska po finanční krizi.“
„S určitou mírou zjednodušení lze říci, že řešení problematických aktiv bank je možno primárně provést dvěma základními přístupy, tj. „přes aktiva“ anebo „přes pasiva“ bilance banky. Jak to ve stručnosti funguje? V prvním případě dochází k odkoupení problematických aktiv banky státní nebo jinou institucí a jejich nahrazení aktivy jinými – nejčastěji cennými papíry, které emituje obvykle k tomuto účelu stát. Dané změny se primárně projeví v rozvaze banky jenom na straně aktiv. V případě očisty „přes stranu pasiv“, resp. posílení vlastního kapitálu banky třetí osobou, poskytne stát bankám finanční majetek, např. majetkovým vstupem. To se pak následně projeví ve změně vlastního kapitálu banky a pochopitelně také na straně aktiv její bilance. Pokud není možné ponechání problémových aktiv v bilancích bank a jejich následné řešení (tedy běžný přístup), pak mezi nejvyužívanější cesty patří převod problémových aktiv na specializovanou instituci. Tyto instituce mohou vzniknout jak na základě ryze tržního řešení nebo jako instituce iniciované státem (vládou).“
„Stejně jako nyní podporuje stát jednotlivé segmenty ekonomiky, mohlo by dojít k podpoře i bankovního sektoru. Stát má zájem na stabilitě finančního sektoru, proto jej reguluje a v případě nutnosti, kdy tržní mechanismy selžou, do něj aktivně zasahuje.“
Teorie. A co má společného s úrokovými sazbami na trhu hypoték? Osobně si po roce zkušeností s pomocí státu firmám a podnikatelům nechci představovat výše popisovanou skutečnost a aktivní vstup a „pomoc“ vlády. Založení instituce iniciované státem nebo ČMZRB či jiné řešení na úrovni zajištění dostatku „covidích testů“ nebo třeba logistika očkování?
A jak na stav pohlíží guvernér České národní banky?
„Stát ještě může podpořit obnovu ekonomiky tím, že nebude dělat fatální chyby, které budou zbytečně prodlužovat pandemii.
Ceny bydlení přestanou podle guvernéra České národní banky eskalovat teprve, až skončí uvolněná měnová politika centrální banky. Zájem o hypotéky, přestože je krize ve vzduchu a první firmy začaly propouštět, neutuchá. Loni banky poskytly hypotéky v rekordním objemu přes 250 miliard korun. Pro Jiřího Rusnoka to není důvod k obavám, hypoteční apetit vnímá pozitivně. Průměrná sazba hypoték klesá už deset měsíců v řadě. Podle centrálního bankéře už níž nepůjde. „Tam bych další pokles spíše neočekával. Myslím si, že spíš jsme nastartováni na nějaký mírný růst,“ uvedl Rusnok.
Guvernér dodává: „My jsme na pozoru pořád. My se z hlediska svého mandátu máme starat vedle cenové stability také o finanční stabilitu, proto nás primárně zajímá, jestli banky mají dobře zhodnocené riziko, do kterého vstupují, jestli jsou na to vybaveny kapitálem a dalšími parametry svého byznysmodelu. Akutně nevidíme ohrožení, ale rozhodně to sledujeme, budeme to dál pozorně sledovat a nelze vyloučit, že se nějakým způsobem budeme znovu snažit banky upozornit na nějaké limity. Ale zatím se trh chová v zásadě racionálně, nevidíme žádné masivní přestřelování u parametrů, které sledujeme, jako jsou LTV, DSTI, DTI.“
Vypuštěný březen. I tak se bude trh chovat v zásadě racionálně? Budou banky preferovat dále dobře zhodnocené riziko nebo se do popředí prodere obchodní zájem a řevnivost mezi bankami a boj o klienta? Zůstane ČNB v současném relativním klidu? Zájem o nové hypotéky se udrží na rekordní úrovni? Či snad se zájem překlopí do refinancování?
Řada klientů řeší předčasné splacení hypotéky. Zatímco některé banky si za něj účtují formální poplatek, pár stovek, jak také doporučuje ČNB, u jiných to jde do řádově vyšších poplatků.
Guvernér na to říká: „Ano. Vnímáme to jako problém. Protože my jsme, už to je možná rok, rok a půl, učinili na žádost bank a klientů, výklad příslušných paragrafů zákona o spotřebitelském úvěru, který se toho týká. A z toho nám vyplývá jednoznačně, že lze účtovat opravdu pouze prokazatelné administrativní náklady. Nelze účtovat nějakou cenu peněz a podobné záležitosti. A už vůbec ne nějaké vnitřní náklady, které banky vynaloží pro získání těch klientů. My samozřejmě víme, že výklad, který učiníme my, není definitivně právně závazný. Je to prostě výklad nás jako regulátora a dohlížejícího subjektu. A pokud ty spory skončí někde u správních soudů, tak je jasné, že definitivní výklad učiní soudy.“
A doplňuje: „Probíhají konkrétní řízení, my samozřejmě nespíme. Ale nemohu hovořit o individuálních kauzách, to pravidla nedovolují. Takže musíme počkat, jak to dopadne.
Zatím se vlastně nic vážného neděje. Tedy kromě vládních zásahů do života lidí a podnikatelů. Bohužel se tyto zásahy smrskly jen na zákazy. Co se spustí až to neomylný kabinet přestane „šponovat“? Je možné, že zákazů bude tolik, že to samo praskne. V tu chvíli těžko cokoliv predikovat, natož usměrňovat a řídit už snad vůbec ne.
A tak se každý snažíme o přežití, každý jak umí, banky nevyjímaje. Úvěrování dál žije svým situaci neodpovídajícím způsobem a banky průběžně upravují pravidla pro poskytování úvěrů. V poslední době se objevují i nesmělá navýšení úrokových sazeb. Zatím opatrně, ojediněle, o desetinky.
Já to vlastně vidím tak „vládně“. Může přijít to anebo to. Záleží na tom, zda základní předpoklady vyjdou nebo ne. Kdyby aspoň někdo řekl, zda
DUBEN-JEŠTĚ V KARANTÉNĚ BUDEM?